Plemeno, které vyslal do světa Karel Hartl, se zalíbilo nejen českým a slovenským chovatelům. Původní plán pohraničníků zkřížit německého ovčáka s karpatským vlkem vyšel na jedničku, prarodiče dnešních vlčáků – Brita a Cézar – se narodili už před více než šedesáti lety. Vypadá na první pohled jako vlk a prosadí se bez ohledu na terén nebo únavu. Běhat jej opravdu baví a desítky kilometrů nejsou žádná překážka. Pes může mít v kohoutku až 75 centimetrů a bílá vlčí maska v okolí tlamy budí respekt. Co dalšího můžeme říci o tomto unikátním plemeni, které odkazuje ještě na společné federální časy?
Chová se i v Itálii, v bývalé ČSSR se ale chová také
Populární u nás, ale také v italském prostředí – každoročně se zapíše do plemenných knih několik desítek až stovka štěňátek, takže československý vlčák stále ještě žije. Aktivní plemeno, které nevěří cizím a za svého pána by položilo život, se hodí nejen do služby, ale také pro výstavní účely. Perfektní hlídač, kterého ovšem musíte začít cvičit brzy a důsledně, protože plemeno opravdu není tak nějak pro každého (to si raději pořiďte „klasického“ ovčáka).
Svého pána si oblíbí až tak, že nesnese v rodině jakoukoliv změnu. Připravte se na to, že po těch průměrných patnáct let vám bude dělat oddanou společnost – a když je necháte jinému majiteli, způsobíte jim tím skutečný duševní otřes. Například, když se bude cítit sám, začne táhle výt. A že je to zvuk, co opravdu drásá nervy!
Jantarové oči, mimořádně hustá srst s krátkýma ušima a váha běžně přes 25 kilogramů. Ušlechtilé rysy předznamenávají inteligenci, ve světovém psím žebříčku je v tomto ohledu špičkou. Pokud po něm budete chtít bezduché opakování jednoho povelu, pak zcela marně – nebude se mu to vůbec pozdávat. A ještě jedna rada na závěr, budou chtít hodně vašeho volného času. Jsou dost aktivní a rádi si zaběhají, vyřádí se na zahradě a podobně, prostě žádný gaučový pejsek…
