Jak pejskovi ulehčit přechod do nového prostředí?

Ať už si pořídíte štěně nebo dospělého psa, může chvíli trvat, než si na vás zvykne a začne vám důvěřovat. Abyste pejskovi ulehčili přechod do nového prostředí a zkrátili dobu, než se u vás bude cítit doma, můžete mu pomoct několika opatřeními.

Příprava zázemí

Než si psíka domů přivedete, přichystejte mu útulný a bezpečný domov. Připravte mu na klidné místo zateplenou boudu nebo pelíšek, prostor na misku s krmením a vodou, kupte mu krmivo a hračky odpovídající jeho věku, a přípravky pro péči o srst a chrup.

Z dosahu psa odstraňte všechno, čím by si mohl ublížit – ostré předměty, elektrické kabely, hořící svíčky, čistící prostředky, jedovaté rostliny a pro psa nevhodné potraviny. Než si u vás pes zvykne, raději z jeho dosahu odstraňte i dražší věci a na zahradě oploťte místa, kam nechcete, aby běhal.

S ostatními členy domácnosti si stanovte pravidla – kam pes bude moct chodit, zda může jít na gauč, jestli s vámi může spát v posteli nebo jestli mu dáte kousek jídla, když bude žadonit u stolu. Pokud budete nedůslední, pes bude zmatený, co vlastně může a co nemůže, a naučí se pravidla obcházet.

Přeprava psíka

Připravte cestovní příslušenství na přepravu/dovedení psíka k vám domů. Podle velikosti a věku psa budete na cestu pěšky potřebovat přepravku nebo vodítko či popruhy. Pro převoz autem přepravku, mřížku nebo popruhy. Od chovatele si vyžádejte psíkovy oblíbené hračky a pamlsky. Známé věci mohou zmírnit stres z přechodu do cizího prostředí. Během cesty na pejska konejšivě mluvte.

Příchod pejska k vám domů

Když konečně nastane ta chvíle a vy pejska přivedete domů, snažte se zachovat klid a mírnit nadšení všech přítomných. Přemíra zvuků, hlasů a povelů by ho vystrašila. S novým prostředím a členy rodiny ho seznamujte postupně. Pejska po příchodu vypusťte u branky a nechte ho, ať si postupně všechno sám projde, očuchá a vyvenčí se. Pokud bude “bydlet” v domě, až se projde po zahradě, pomalu vejděte dovnitř tak, aby vás viděl a vběhl dovnitř za vámi.

Pejskovi ze začátku dávejte krmivo, na které byl zvyklý a postupně ho nahrazujte krmivem, které pro něho máte připravené vy. Druh krmiva by měl odpovídat věku a energetickému výdeji psa. Vezměte si na několik dní z práce dovolenou, s pejskem si hrajte a buďte mu nablízku, aby si lépe zvykl. Každý den ho nechte doma chvíli samotného a tuto dobu postupně prodlužujte, aby pro psa váš návrat do práce nevyvolal paniku a úzkost. Ze stresu by pejsek mohl udělat po domě loužičky, rozkousat na co přijde, škrábat na dveře apod.

Poslední formality

  • Pořiďte si úřední identifikační kartu, na základě které můžete doložit registraci svého psa, což po vás mohou v některých zemích vyžadovat.
  • Pravidelně choďte k veterináři, abyste zajistili vakcinaci psa, protiparazitální ošetření, jeho identifikaci v Národním registru prostřednictvím mikročipu a případně také zdravotní pojištění.
  • Svého psa si vyfoťe, ať máte památku, jak vypadal, když k vám do rodiny přišel, ale především abyste měli jeho fotografii, pokud by se ztratil.

Než si pořídíte psíka…

Pes je nejlepší přítel člověka. Je oddaným a milujícím společníkem, který vás po návratu domů vždy radostně přivítá. Mít pejska však není jen radost, ale také velká zodpovědnost, kterou by si měli uvědomovat všichni členové rodiny. Psi se dožívají více než deseti let. Proto, než si pejska pořídíte, měli byste zvážit několik důležitých věcí.

Proč chcete psa?

Pejska si přejí děti.

Pro děti pes bývá živou hračkou, která je časem může omrzet a pejsek začne být na obtíž. Především když vůči němu mají povinnosti, jako např.venčení. Jak děti rostou, mění se jejich denní režim, přibývají různé zájmové aktivity a na zvířecího kamaráda mají mnohem méně času. Pokud vás k pořízení psa přesvědčují děti, měli byste počítat s tím, že většina péče o něj bude nakonec pravděpodobně spočívat na vás.

 

Chci pejska, abych nebyl/nebyla osamělá.

Po rozchodu s partnerem nebo po odstěhování dospělých dětí z domu, se cítíte osamělí a rozhodli jste to vyřešit tak, že si pořídíte psa. Je to výborný nápad, pejsek vám do života vnese hodně radosti, a pokud jste byli zvyklí se o někoho starat, budete mít opět příležitost. Napřed však zvažte, zda se nejedná pouze o přechodné řešení – budete se pejskovi věnovat, i když si najdete nového partnera? Můžete brát psa sebou, když budete jezdit k dětem hlídat vnoučata? Neplánujete cestovat nebo změnit zaměstnání na časově náročnější?

 

Máte pro psa dostatek místa?

Jak velkého psa a jaké psí plemeno si pořídíte, byste se měli rozhodnout podle toho, zda ho budete mít doma nebo na zahradě. Ne každý pes je vhodný do bytu a naopak ne každému vyhovuje být na zahradě. Každá rasa vyžaduje jinak velký prostor a podmínky pro život. Teplomilná plemena, například peruánský naháč, by celoroční pobyt na zahradě velmi špatně snášela. Nopak například kavkazskému pasteveckému psu bude vyhovovat zahrada, na které má dostatek prostoru, a vzhledem k jeho husté srsti mu spaní v chladné boudě bude vyhovovat. Pokud již nějaká domácí zvířata máte a hrozilo by, že jedno na druhé bude útočit, máte pro všechny zajištěný oddělený prostor? Pokud psík bude v bytě, budete ho mít kam chodit venčit, případně cvičit? Nebude jeho štěkání rušit sousedy?

 

Budete mít na psa čas?

Pes chovaný v bytě potřebuje každý den několik procházek na vyvenčení, proběhnutí a očuchání pachových značek jiných psů. Musíte počítat s tím, že budete ráno muset vstávat dřív, než jste zvyklí, abyste s pejskem došli před odchodem do práce nebo do školy ven a to za jakéhokoliv počasí. Stejně tak se kvůli jeho vyvenčení budete muset vracet včas domů. Čím víc času spolu strávíte, tím víc k vám pes přilne a bude spokojenější. Samozřejmě ho kromě venčení musíte krmit, pečovat mu o srst, čistit mu zuby a chodit s ním k veterináři. Ale i pes, kterého máte na zahradě, potřebuje procházky, vaši péči a společnost. Můžete ho cvičit, učit aportovat a hrát si s ním. Pokud jezdíte na chalupu nebo na dovolenou, může psík jezdit s vámi nebo máte zajištěného někoho, kdo se o něho v době vaší nepřítomnosti dobře postará? Pokud máte časově náročné zaměstnání nebo hodně zájmů, koupi psa dobře zvažte. Pes by každodenní samotou trpěl.

 

Máte na zajištění potřeb a péče o psa dost peněz?

Aby byl váš pes zdravý a spokojený, budete do něho kromě svého času muset investovat i peníze. Kromě krmení bude potřebovat boudu nebo pelíšek, náhubek, vodítko, hračky, kartáč na srst a další doplňky. Budete s ním chodit na stříhání srsti, zastřihávání drápků, k veterináři na pravidelné vakcinace, ošetření proti parazitům a při zdravotních potížích. Některá, především přešlechtěná, plemena (například anglický buldok) trpí zdravotními potížemi častěji a s přibývajícím věkem pejska přibývá i návštěv u veterináře. K dalším investicím patří každoroční poplatek za psa obci.

 

Jaké plemeno si pořídíte?

Plemeno psa byste si neměli vybírat podle módních trendů, ale podle svého životního stylu. Každé psí plemeno má jiný temperament a každý psík svou povahu. Některá plemena vyžadují tvrdý výcvik, jinak se jejich výchova vymkne majiteli z rukou a pes může někoho napadnout – například pitbull. Jiná plemena, pokud nemají dostatek pohybu, vyloženě trpí a mohou zničit, na co přijdou – například aljašský malamut. Pokud máte rádi klid a chcete pohodového až líného psa, pořiďte si třeba baseta. Do rodin s dětmi je vhodný například bígl. Pro aktivní sportovce, kteří se budou se psem vydávat na delší tratě, například sibiřský husky.

 

Pejska z chovné stanice, od chovatele, od “někoho” nebo z útulku?

Máte několik možností, odkud si pejska můžete pořídit – koupit v chovné stanici, od chovatele, vzít si ho od někoho, kdo už se něho nemůže (nechce) starat nebo si vzít psíka z útulku. Informujte se ohledně chování a potřeb psa, včetně krmiva, na které je zvyklý. Až si psíka přivedete domů, nezapomeňte ho přihlásit na obecním úřadě.

Z chovné stanice

V chovné stanici vám ručí za původ a zdravotní stav psa. Poradí vám, zda je dané plemeno vzhledem k jeho nárokům vhodné právě pro vás, vaši rodinu a podmínky, které mu můžete poskytnout.

S psíkem dostanete tyto dokumenty:

  • Fakturu za koupi psa nebo dokument o převodu vlastnictví (psíka).
  • Rodný list nebo plemennou dokumentaci či konečný doklad o původu psa.
  • Mikročip nebo elektrickou identifikační kartu.

 

Od chovatele (pes bez PP)

Štěně si můžete koupit také od chovatele přes inzerát. Dojeďte se podívat na chov i matku štěňat, promluvte si s chovatelem o zdravotních problémech daného plemene a povahových vlastnostech rodičů štěněte. Při koupi si vyžádejte očkovací průkaz štěněte. Pokud vám chovatel nechce svůj chov a prostředí, ve kterém štěně vyrůstá, ukázat, je zde riziko, že pochází z množírny, kde zvířata žijí ve špatných podmínkách a tito “chovatelé” si na množení založili výdělečný byznys.

 

Od “někoho”

Než si vezmete pejska od někoho, kdo už se o něho z nějakého důvodu nemůže nebo nechce dál starat, zeptejte se ho na návyky a povahu pejska, a požádejte ho o trochu krmiva a případně i hračky, na které byl zvyklý, aby pro něho byl přechod do cizího prostředí méně stresující. Poté se psem dojděte k veterináři, ať máte jistotu, že je v pořádku.

 

Z útulku

Pokud se rozhodnete adoptovat svého psího kamaráda z útulku, nechte si poradit od zaměstnanců ohledně plemene, povahy a věku psa, abyste až doma nezjistili, že pes je například z nějakých věcí vystrašený nebo vyžaduje speciální zacházení. Všichni pejsci v útulku jsou prohlédnutí veterinářem, odčervení a očkovaní.

Akvarijní dekorace

Pokud si pořizujete nebo již máte akvárium, určitě chcete, aby bylo krásné. Spousta z nás se baví tvořením různých scenérií a krajinek, které ohromí na první pohled. Ovšem akvarijní dekorace neslouží pouze pro potěchu oka. Potřebují je i ryby. Dekroace totiž pomáhají oddělit jednotlivá teritoria. Mohou tak poskytnout útočiště rybám klidnějším před těmi dravějšími. Navíc množství průplavů a úkrytů ryby baví a dělá jejich domov zábavnějším.

Dekorací je celá řada – od těch přírodních až po umělé, od rostlin po vraky lodí. Záleží tedy jen na vaší fantazii a tvořivosti. Myslet byste měli nejen na velikost akvária, do něho budete dekoraci umísťovat, ale také na velikost jeho obyvatel.

Máte už své akvárium hotové? Chcete se s ním pochlubit? Pošlete nám jeho fotku na mail vasi@4nozci.cz. Zveřejníme ji na našich webových stránkách :-).

 

Grumpy Cat je už bohužel v kočičím nebi, dožila se sedmi let

Znali jste také to zamračené koťátko, které si dobíralo v mnoha skečích rozpustilého pejska a mělo všechno tak nějak na háku? Jasně, Grumpy Cat, tu znal prostě každý – další americká celebrita, která rozesmála miliony lidí napříč kontinenty. Bohužel, letos zemřela na selhání ledvin a bylo jí teprve sedm roků. Internetová celebrita z Arizony vděčila za svůj zjev netradiční deformaci, takzvanému nanismu. Kočky, které se takto narodí, mají krátké končetiny a vůbec působí dojmem drobného zvířátka. A když se k tomu ještě přidal ten od přírody zamračený čumáček, bylo vyhráno…

Slavnou se stala v roce 2012 ještě jako koťátko

Nebylo jí ani půl roku a už byla opravdovou celebritou. Někdo zkrátka nevěřil, že taková kočka existuje a fotka by mohla být upravená. Právě díky těmto pochybovačným hlasům vznikala první videa s tématikou Grumpy Cat – občanským jménem sice byla Tardar Sauce (tedy doslova Tatarka), ale v angličtině zní lépe právě tato přezdívka, prostě taková kulantně řečeno „zamračená kočička“ neboli mrzout na čtyřech tlapkách. A nakonec, doma jí už říkali Grumpy, tak na to začala slyšet.

Na Facebooku měla brzy miliony fanoušků, majitelka Tabatha Bundesen měla brzy plné ruce práce, jak skloubit práci – a normální rodinný život. Grumpy se totiž objevila i v televizní talk-show, stala se propagátorem značky Friskies a zahrála si i v krátkém skeči na stříbrném plátně. A v neposlední řadě, vyšly o ní také čtyři knihy. Docela dost na jeden kočičí život. Tabatha si díky slávě své kočičky mohla odpočinout od náročné práce a stala se domácím strážcem malé Grumpy, která měla svůj vlastní internetový obchod. Navzdory výrazu v obličeji byla kočka hravá a veselá, a právě taková by určitě měla zůstat i vzpomínka na ni.

Kvalitní české krmivo Hundebar

Nově jsme se rozhodli naší nabídku rozšířit i o krmiva Hundebar. Že tohoto výrobce ještě neznáte? A proč byste si měli vybrat krmivo právě této značky? Dovolte nám, abychom vám je nyní představili.

Firma Hundebar je českou firmou, kde se rozhodli, že chtějí, aby i pejsci a kočičky měli kvalitní krmivo z přírodních čerstvých surovin. Takové, které jim bude chutnat, ale zároveň jim nabídne všechny potřebné látky, vitamíny, minerály či vlákninu. Vzniklo tak krmivo, ve kterém najdete vždy velkou porci masa doplněnou zeleninou a dalšími složkami jako např. chia semínka, lososový olej, kořen čekanky nebo šípek. A to vše bez jakýchkoliv umělých přísad a chemie.

Na obalu krmiva nenajdete složení produktu, kterému nebudete rozumět ani s chemickými tabulkami. Najdete tam jasný výčet opravdu pečlivě vybraných surovin, které sami běžně konzumujete. Navíc při vytváření receptů firma intenzivně spolupracovala i s veterinárními lékaři.

Krmivo tedy opravdu udrží vašeho mazlíčka v optimální kondici a navíc ještě podpoří jeho imunitu, protože podporuje přirozenou obranyschopnost. Optimalizuje zažívání, podporuje metabolismus a pomáhá vašemu mazlíčkovi udržet si lesklou a bohatou srst.

Aby toho nebylo málo, je krmivo baleno ve vratném obalu, který nám pak můžete poslat zpět!

Ale dost už bylo představování výrobce. Nyní se podívejme, jaké druhy této bašty můžeme momentálně vašim 4nožcům nabídnout? 

Norská lesní kočka

Norská lesní kočka, to je učiněný elegán

Polodlouhá srst, která má mimořádně hustou podsadu. Nakonec, norská zima přece není žádná legrace a kočky si svetry nepletou. Srst má i mezi polštářky tlapek a mimořádně silný hrudník nechá sousedovu kočku v klidu – miska zůstane nedotčená, norská lesní kráska budí respekt už z velké dálky, prim hraje i velice hustý ocas. Co dalšího můžeme říci o jednom z nejpopulárnějších plemen pro chovatele nejen v našich zeměpisných šířkách?

Vypadá podobně jako mainská mývalí, ale…

Možná se podobá plemenu maine coon, ale chyba lávky – norské lesní kočce totiž na rozdíl od americké kamarádky nevadí, když zmokne a nezastaví ji ani mínus dvacet. V Norsku prší a mrzne, nic nového pod sluncem, že? Kocour má běžně i osm nebo devět kilo, má dlouhé nohy a nápadně vysoké uši. Skutečný gigant, a to platí i pro kočičku, která je vždycky trochu drobnější. V létě sice vylíná většina podsady, ale vizáž se zase tolik nezmění, pořád půjde mezi ostatními kočkami spíše o Goliáše.

A co povaha? Ta je hodně specifická, přestože kočka není vlastně nijak zvlášť šlechtěná – a vyvinula se v říši Vikingů zcela svébytně, jde o nefalšovaného milovníka lidské společnosti, který se dokáže za jistých okolností spřátelit i s pejsky. Zvídavá, velmi chytrá a zábavná, přesně to jsou atributy povahy norské lesní kočky. Šplhání obecně kočkám nedělá problém, ale tahle je skutečným mistrem. Chce se hodně vydovádět, určitě není gaučovým povalečem a působí (nejen) velmi inteligentně. Určitě vám také doma nebude stačit jedna, protože dvě norské lesní kočky už znamenají spoustu radosti, i když někdy po nich zůstane rozbitý květináč.

Dlouhou srst si s radostí upravují norské lesní kočky samy, ale když je jednou týdně trochu pročešete, určitě nebudou nijak zvlášť proti. Vyvinula se přirozeně v přírodě po stovkách let, takže genetické vady nebo nemožnost reprodukce jsou k vidění málokdy. Zvláštní požadavky na chov vlastně nemá, snad kromě velké zahrady!

Československý vlčák připomíná skutečného pána lesů

Plemeno, které vyslal do světa Karel Hartl, se zalíbilo nejen českým a slovenským chovatelům. Původní plán pohraničníků zkřížit německého ovčáka s karpatským vlkem vyšel na jedničku, prarodiče dnešních vlčáků – Brita a Cézar – se narodili už před více než šedesáti lety. Vypadá na první pohled jako vlk a prosadí se bez ohledu na terén nebo únavu. Běhat jej opravdu baví a desítky kilometrů nejsou žádná překážka. Pes může mít v kohoutku až 75 centimetrů a bílá vlčí maska v okolí tlamy budí respekt. Co dalšího můžeme říci o tomto unikátním plemeni, které odkazuje ještě na společné federální časy?

Chová se i v Itálii, v bývalé ČSSR se ale chová také

Populární u nás, ale také v italském prostředí – každoročně se zapíše do plemenných knih několik desítek až stovka štěňátek, takže československý vlčák stále ještě žije. Aktivní plemeno, které nevěří cizím a za svého pána by položilo život, se hodí nejen do služby, ale také pro výstavní účely. Perfektní hlídač, kterého ovšem musíte začít cvičit brzy a důsledně, protože plemeno opravdu není tak nějak pro každého (to si raději pořiďte „klasického“ ovčáka).

Svého pána si oblíbí až tak, že nesnese v rodině jakoukoliv změnu. Připravte se na to, že po těch průměrných patnáct let vám bude dělat oddanou společnost – a když je necháte jinému majiteli, způsobíte jim tím skutečný duševní otřes. Například, když se bude cítit sám, začne táhle výt. A že je to zvuk, co opravdu drásá nervy!

Jantarové oči, mimořádně hustá srst s krátkýma ušima a váha běžně přes 25 kilogramů. Ušlechtilé rysy předznamenávají inteligenci, ve světovém psím žebříčku je v tomto ohledu špičkou. Pokud po něm budete chtít bezduché opakování jednoho povelu, pak zcela marně – nebude se mu to vůbec pozdávat. A ještě jedna rada na závěr, budou chtít hodně vašeho volného času. Jsou dost aktivní a rádi si zaběhají, vyřádí se na zahradě a podobně, prostě žádný gaučový pejsek…

 

Kočka v posteli aneb je to snad nějaký problém?

Aby lidé sdíleli lože se svým zvířecím mazlíčkem, bylo před pár generacemi naprosto nemyslitelné. Doba se ale změnila a dnes je to spíš standard, když si kočka trochu pohoví uprostřed vašich polštářů. Kočka vás velmi miluje, považuje vás za trochu přerostlou kočku a nebude vás nikdy poslouchat úplně na slovo. Takže, usínání s kočkou…

Vrnění uzdravuje, takže proč ho nenechat působit i přes noc?

Když kočka přede, působí to dobře nejen na klouby – ale také na duševní klid. To je důležité hlavně po návratu z práce, kdy máte všeho plné zuby a chcete odpočívat. Kočka odpočívání miluje, tak bude odpočívat s vámi. A když trochu zavrní, nejspíš vás neprobudí, ale ještě bude léčit kloubní aparát a harmonizovat fáze spánku. Neříká se nadarmo, že lidé, co mají doma kočku, patří k té uvolněnější části populace. Kočka uklidňuje nervy, tak proč by to nemohla udělat i v nočních hodinách?

Spaní s kočkou čtyřnohou usnadňuje lov těch dvounohých. Pánové, pozor – devět z deseti žen dá přednost právě muži, co má doma kočku a určitě ji snese i v peřinách. A když jste zrovna single, nebudete se cítit tak osaměle, to je další velká výhoda. Kočka nakonec nechrápe, nebere vám deku, tedy alespoň ne v takové míře jako člověk a zahřeje – nezištně!

Výhodu spatřují ve spaní s kočkou i esoterici, podle nichž kočka pohlcuje negativní energii pocházející od majitele a převádí ji na neutrál. V bytě je pak lépe, proudí v něm spíše pozitivní energie a bude se vám tak lépe dařit. A kdo má doma kočičku, určitě potvrdí, že na této myšlence něco je! Negativum snad spatřujeme jen v tom, že se probudíte s kočkou na hlavě a bude vás trochu bolet za krkem, ale to je jen malá daň za ty kočičí výhody…

Ohňostroje a kočka

Nejen psi trpí s příchodem nového roku. Ani kočky na tom nejsou o moc lépe. Jak se chovat na Silvestra, aby to nebyl pro zvíře stres?

Kočka slyší… Dokonce tak, že prakticky dokonale, protože má v průměru třikrát tak dobré uši, než my sami! Nemluvě o tom, že její další smysly jsou ještě o něco dokonalejší. Co je výhodou při lovu, je však ale mínusem v době, kdy je v okolí hluk, protože malá kočička si veškeré rány a lomoz bere trochu moc k srdci. Ale to musíme pochopit, určitě máte doma kocoura, co utíká před kroupy a bouřka se mu nezdá právě legrační. Ale co silvestrovské petardy, jak na ně vyzrát?

Sami musíte býtklidu, kočka to jinak vycítí

Máte stres z toho, že kočka bude mít stres a nervujete se celý večer? Pak bude zaručeně nervní i kočka, protože je citlivá na vaše nálady. Snažte se být maximálně v klidu. Bude lepší, když kočka nezůstane ani chvíli sama, rozhodně nepořádejte v bytě divoké večírky. Dodejtepocit bezpečí, který bude mít jen s vámi. A pokud váš čtvernožec žije jinak venku, večer před ohňostroji jej zavolejte a udělejte si večer ve dvou, dejte pozor, aby nikam neutekl! Zranění pod koly aut, šílenství z vybuchujících petard, které mohou zvíře zranit – nic z toho byste si neměli vzít na svědomí, riziko je bohužel docela vysoké.

Eliminace hluku je také žádoucí. Místo, kde bude kočka trávit večer a noc, by mělo být to nejklidnější v domě. Plastová okna utlumí randál, ale když zatáhnete rolety a připravíte kočce prostornou krabici, nejspíš bude všechno na jedničku. Ať už si zaleze, kam chce, nenuťte jí připravený pelíšek. Možná bude za kanapem a prospí tam všechny ty rachejtle, což je jen dobře!

Pamlskem také chybu neuděláte, možná si zapněte také televizi, na kterou je zvyklá a nebude tolik vnímat ohňostroje venku. Třeba i potichu puštěná vážná hudba je pro kočku lepší zvuk než to, co krátce po půlnoci na celém sídlišti. Když bude v klidu, a navíc společně s vámi, je dost dobře možné, že vám spíš usne na klíně a Silvestr ji nechá jinak celkem chladnou…

Má strach? Potom není třeba zvýšená pozornost

Veškerá snaha uklidnit kočku je z laického pohledu v pořádku, ale odborníci vám jasně řeknou, že rapidní navýšení pozornosti z vaší strany v tuhle dobu zvířeti spíš neprospěje. Když budete v klidu a nebudete sdílet její strach, uklidní se tím dříve. Bude vědět, že to prostě není důvod k nějakým kočičím obavám.

A když nepomůže nic jiného, co takhle bylinky? Mírná přírodní sedativa neuškodí, zvláště pokud výše uvedená rady zatím moc nepomáhají. Kočičí povahy jsou různé a některá zvířata se plaší s trochou nadsázky i z vlastního stínu během parného letního poledne. Když si nevíte rady, poraďte se s veterinářem, ale standardní bylinky určitě neuškodí – stejně jako třeba kočičí feromony v zásuvce.

Návod, jak založit akvárium krok po kroku

Toužíte po akváriu, ale nevíte kde začít? Pak jste na správném místě! V tomto článku vám stručně a jasně poradíme, jak se založením akvária vlastně začít.

1. Rozmýšlejte

Pořádně si promyslete, jaké ryby do akvária chcete pořídit, protože právě jim by se nejen velikost, ale i celý interiér měl přizpůsobit. Chcete skaláry? Pak se určitě zaměřte na výšku akvária, která by měla být alespoň 50 cm. Chcete neonku? Pak je důležitá délka, která by se podle typu neonky měla pohybovat pomalu ke 100 cm, protože tahle ryba opravdu ráda plave. Proto je lepší si skutečně naplánovat, jaké ryby v akváriu budete mít, a pak vybrat jeho adekvátní velikost.

2. Základní zařízení

Už víte, jaké chcete mít akvarijní rybičky? Dobře, tak je hlavně ještě nekupujte! Nejprve musíte zakoupit potřebné vybavení. Pro začátečníky je nejjednodušší nějaký set s osvětlením a skříňkou. Někdy se k tomu přidává i filtrace a topné tělísko. Světlo svým výkonem zkušené akvaristy skutečně nevytrhne, ale pokud sháníte něco pro začátek, pak vám určitě dobře poslouží a časem, když zjistíte, že se tomuto koníčku chcete věnovat víc, můžete ho vyměnit.

U filtrace se však nenechte zmást. V 99 % je zcela nedostačující – nemá dostatečný výkon ani obsah filtračních médií. V každém případě doporučujeme pořídit filtraci zvlášť a tu setovou schovat pro případ nouze. U výběru filtru se dívejte na průtok (l/h). Počítejte s tím, že výrobce uvádí jeho výkon bez filtračních médií, takže z celkového průtoku uberte alespoň 1/3 a teprve pak zjistíte skutečný průtok.

Pro orientaci je možné se řídit informací, pro jaký objem akvária je daný filtr vhodný. Vždy je lepší vzít ten, který je určen pro objemově větší akvária než to, jaké si pořizujete.

Topítko většinou bývá dostačující, nicméně určitě doporučujeme zakoupit i klasický teploměr, který stojí pár korun a ukáže vám skutečnou teplotu vody v akváriu.

3. Interiér

Techniku máme a teď hurá na zařizování!

Nejideálnější štěrk je křemičitý písek v zrnitosti 2-3 mm. Na barvě nezáleží, ale trendy v současné době hrají spíše v naturálních barvách čili černá, hnědá či klasická béžová. Na zrnitost skutečně pozor, je to jeden z nejčastějších prohřešků začátečníků. Často kupují štěrk v akvaristice, kde je jim doporučena hrubší zrnitost. Ta však přináší jen útrapy, neboť do nich zapadají exkrementy ryb, krmení a špatně v něm rostou rostliny.

Dále jsou zde dekoracekořeny a kameny. Dají se koupit v akvaristice, či nalézt v přírodě. Kořen vám samozřejmě bude plavat, popřípadě zabarví vodu či se na něm bude ze začátku tvořit taková bílá plíseň. Nic se nebojte, pokud plave, tak ho dočasně ukotvěte u dna nějakým kamenem, pokud barví vodu do hněda – vůbec to nevadí, ono se to časem spraví samo a rybám to prospívá. Plíseň taky není škodlivá, nesnažte se ji nijak mechanicky odstraňovat, zmizí sama, popřípadě si na ní rybky a šnečci pěkně smlsnou.

Rostliny jsou poslední věc, která by v interiéru (kromě rybek, samozřejmě) neměla chybět. Jsou velmi důležité pro utvoření celkové rovnováhy v akváriu a napomáhají celkovým procesům, které se ve vodě dějí. Určitě nepodceňujte jejich význam a pro začátek zakupte nějaké nenáročné a rychle-rostoucí, stačí jen pohledat na internetu.

4. Trpělivost přináší růže

Máte všechny předchozí body splněny? Dobře, akvárium tedy můžete napustit, zapnout filtraci a nastavit žádoucí teplotu na topítku. Pak ale prostě jen čekejte. Ideální doba pro to, aby veškeré procesy v akváriu začaly dobře fungovat, jsou čtyři týdny. Je úmorné koukat do prázdného akvária tak dlouho, ale věřte, že trpělivost opravdu přináší růže.

Za tu dobu, co necháte veškerou techniku pracovat, se vytvoří ve vodě jakýsi ekosystém. Ve filtru se začnou tvořit nitrifikační bakterie, které pomáhají odbourávat nežádoucí látky z vody. Rostliny se zakoření a začnou se přizpůsobovat novému prostředí. Pouhým okem nejde až tak vidět, co se vlastně v akváriu děje, ale v období těch čtyř týdnů se chemické hodnoty vody ustálí na požadovanou úroveň a teprve pak je vše připraveno pro nové přírůstky do vašeho akvarijního světa.

5. Akvarijní ryby

Konečně přišla chvíle, kdy si do akvária můžete pořídit plánované osazenstvo. Pozor ale! Přidávejte ho do akvária postupně. Pokud přidáte mnoho ryb naráz, je to pro akvárium a jeho křehký ekosystém příliš velká zátěž, hodnoty by se zase mohly rozhodit a mohly by se objevit nechtěné problémy.

Tak a teď se můžete jen kochat svým malým podvodním světem!

Autor: Bc. Andrea Bartoňová